Při plánování nové střechy nebo její rekonstrukce se často setkáváme s mnoha otázkami včetně výběru střešní krytiny. Které si vybrat – beton, hlína, kov nebo jakýkoli jiný? Tentokrát si povíme něco více o instalaci a plechové krytině.
Při plánování nové střechy nebo její rekonstrukce se často setkáváme s mnoha otázkami včetně výběru střešní krytiny. Které si vybrat – beton, hlína, kov nebo jakýkoli jiný? Tentokrát si povíme něco více o instalaci a plechové krytině.
Vezměte si třeba tento příklad: střecha z asfaltového šindele je časově omezená; může však sloužit jako dobrý střešní systém po mnoho let, pokud je správné upevnění i materiál. Betonové a hliněné střešní krytiny mají své výhody, zatímco plechové střešní krytiny se jaksi zdají být nejčastěji v palbě. Na jedné straně jsou nadsázky o jejích silných stránkách a na druhé straně přehánění jejích domnělých slabin. Plechová střešní krytina je ve skutečnosti jedním z nejodolnějších střešních systémů; je odolný vůči kroupám a jiným srážkám a také větru. Nelze však popřít, že při větších větrných smrštích, zejména na veřejných budovách, ať to zní jakkoli překvapivě, jsou plechové střešní krytiny nejčastěji poškozeny.
I když ne všechny. A dovolte si ještě odpovědět na jednu otázku, a to na problém kondenzace pod krytinou.
O izolaci střechy není třeba hovořit, je potřeba ji dobře propočítat a optimálně provést. Šetřit na tepelné ochraně budovy však není moudré. U všech druhů zastřešení je nutné myslet na to, jak prodloužit fázový posun prostupu tepla instalací tepelné izolace vhodné tloušťky, aby se v podkrovních místnostech zabránilo přehřívání.
Nejprve se podívejme na problém kondenzace, který se často objevuje v souvislosti s kovovými střešními krytinami. Ke kondenzaci dochází u všech střešních systémů bez ohledu na materiál; u menších formátů krytin nebo u těch více savých to však může být o něco méně viditelné. Je to proto, že mezi taškami je více štěrbin, což umožňuje rychlejší vysychání kondenzátu. Větrací prostor je však povinný pod všemi střešními krytinami a musí být správně instalován a musí zajistit dostatečný přívod vzduchu, aby mohl kondenzát vyschnout. Při kvalitní montáži není prakticky žádný rozdíl mezi klasickými a kovovými střešními systémy. Střecha musí mít otevřený větrací prostor, paropropustnou fólii, tepelnou izolaci a parozábranu.
Existuje zajímavý příklad. Loni jeden pokrývač pokryl vícebytový dům plechovou střechou. Obyvatelé byli velmi spokojeni, ale o pár týdnů později začalo zatékat střechou, i když nepršelo. Na první pohled byla hlavním problémem střecha, ale situace v podkroví ukázala něco úplně jiného. Pokrývač zapomněl nainstalovat větrací šachtu ve vedení z kuchyně ven, veškerá vlhkost proto skončila na půdě pod střechou. Naštěstí zatékalo alespoň na spodní stranu střechy ven. Problém byl okamžitě vyřešen instalací vzduchové šachty, spojující ventilační šachtu s venkovním vzduchem.
Výhodou plechových střešních krytin je jejich vysoká odolnost proti srážkám a jejich životnost. Jeden z nejstarších kovových střešních systémů byl instalován na průmyslovém objektu Dvor před více než 100 lety a na svůj věk ani nevypadá. Vzhledem ke své hodnotě byl při stavební rekonstrukci naskládán a každý kus byl očíslován. Tato střešní krytina dodnes slouží jako jeden z exponátů ve Vzdělávacím a výrobním středisku železáren ve Dvoru a některé tašky byly opět použity na pokrytí části střechy.
Zajímavé je, že při určitých příležitostech a při velmi silném větru se některé plechové střechy zvedají,
zejména ty větších formátů. A je rozumné si položit otázku proč. Nejpravděpodobněji k tomu dojde u různých veřejných budov, kde mohla být obnovena střecha a výběrové řízení bylo vyhráno díky nejnižší možné ceně. To je také odpověď na to, proč někdy střechy odletí. Důvodem je špatná montáž, nepoužití mnoha spojovacích prvků nebo dokonce použití nesprávných, často i architektonicky nesprávný návrh střechy. Nejen, že vítr způsobuje vztlak na střechu, ale působí také jako sací síla, a to jak na strmých, tak i mírně se svažujících střechách. Čím silnější je vítr, tím větší je rozdíl tlaků, což způsobuje, že vztlakové síly působí na střechu kolmo.
To je také, jen jako příklad, jeden z důvodů, proč je nutné použít škrabky, které alespoň částečně zabraňují uvolňování hřebíků, když dřevo začíná schnout. To platí pro všechny střešní systémy a střešní prvky, betonové i keramické (hřeben, okraje střechy atd.), které se připevňují. Existuje stále větší tendence používat tuto techniku. Je však možné i jiné řešení a používá se u střech Gerard. Střešní tašky se připevňují vodorovnými upevňovacími prvky, tj. vodorovnými hřebíky nebo vruty. V tomto případě se musí upevňovací prvky odstřihnout, aby střecha selhala, což je nepravděpodobná událost vzhledem k tomu, že každou tašku drží osm nebo více upevňovacích prvků. Dále je také velmi důležité, aby střecha byla "utěsněna", ne zcela, ale aby se zabránilo proniknutí větru pod krytinu
Výrobci plechových střešních krytin byli mezi prvními, kdo začali vyrábět veškeré doplňkové prvky, tedy ty pro zajištění vzduchovodu, ochrany a systémů ochrany před větrem, proto i okap má část, která zajišťuje, aby se vítr nedostal do prostoru pod střechou. Výhoda těchto doplňkových prvků je značná, proto je využívá většina pokrývačů zabývajících se plechovou krytinou. Dále jsou použity další originální prvky i u jiných střešních krytin.
Jakou krytinu tedy zvolit? Dobrou, kvalitní, ale vždy myslete na to, že každá krytina má svůj systém. Nejen krytina by měla být kvalitní ale i správně namontovaná a upevněná. Měla by mít otevřený větrací prostor, paropropustnou fólii, tepelnou izolaci a parozábranu. Střecha by měla být minimálně dvouvrstvá, aby se prodloužil fázový posun přenosu tepla.